Fenebrutinib po dosažení primárního cíle ve studii fáze III u pacientů s roztroušenou sklerózou poputuje ke schvalovacímu procesu

Fenebrutinib potvrzuje svůj potenciál jako prvního a jediného inhibitoru Brutonovy tyrozinkinázy (BTK) pro relabující a primárně progresivní roztroušenou sklerózu ve třetí studii fáze III (FENhance 1), jejíž výsledky zveřejnila společnost Roche 2. března 2026:

• Studie FENhance 1 dosáhla svého primárního cíle a prokázala, že fenebrutinib významně snížil relapsy o 51 % ve srovnání s teriflunomidem u relabující roztroušené sklerózy (RMS), což je v souladu s výsledky studie FENhance 2, které ukazují 59% snížení.
• FENhance 1 je konečnou studií klíčového klinického programu s fenebrutinibem, a to po pozitivních výsledcích FENhance 2 u RMS a FENtrepid u primárně progresivní roztroušené sklerózy (PPMS).
• Fenebrutinib má potenciál stát se první a jedinou vysoce účinnou perorální léčbou, která penetruje přes hematoencefalickou bariéru u pacientů s RMS i PPMS a výrazně ovlivňuje biologii relabujícího a progresivního onemocnění.
• Veškerá data ze všech tří studií fenebrutinibu fáze III budou zveřejněna na výročním kongresu Americké neurologické společnosti v dubnu 2026 a předložena regulačním orgánům.

Klinická studie fáze III prokázala, že fenebrutinib jako první a jediný přípravek ze třídy inhibitorů Brutonovy tyrozinkinázy (BTK) výrazně snížil roční míru relapsů (ARR) o 51 % ve srovnání s teriflunomidem po dobu léčby nejméně 96 týdnů, což je v souladu s výsledky studie FENhance 2, které prokázaly 59% snížení ARR (výskyt relapsu jedenkrát za 17 let). Sekundární cílové parametry v obou studiích RMS ukazují statisticky i klinicky významné snížení počtu mozkových lézí.

Úplná data ze studií FENhance 1 a 2 budou uveřejněna na výročním kongresu Americké neurologické společnosti (AAN) v dubnu 2026 a předložena regulačním orgánům spolu s daty ze studie FENtrepid, v níž byl fenebrutinib porovnáván a okrelizumabem.

Pozitivní výsledky studie FENhance 1 navazují na FENhance 2 u RMS a FENtrepid u PPMS, které byly oznámeny v listopadu. Souhrnné výsledky všech tří klíčových studiích ukazují, že fenebrutinib konzistentně vykazuje výrazné ovlivnění v biologie relabujících a progresivních onemocnění.

V obou studiích RMS bylo zvýšení jaterních transamináz srovnatelné s teriflunomidem. Ve studii FENhance 1 byl v rameni s fenebrutinibem zaznamenán jeden případ Hy's Law (indikátor závažného poškození jater) a v rameni s teriflunomidem také jeden. Oba případy byly asymptomatické a po ukončení léčby nálezy ustoupily. V celém programu klinického vývoje fenebrutinibu u roztroušené sklerózy ani u jiných autoimunitních onemocnění nebyly zaznamenány žádné další případy Hy's Law.

Ve studiích FENhance 1 a 2 u RMS byl v rameni s teriflunomidem hlášen 1 fatální případ a v rameni s fenebrutinibem 8 fatálních případů z různých příčin a v různých fázích léčby. Probíhají další analýzy, které by měly těmto zjištěním lépe porozumět.

Fenebrutinib cílí na B lymfocyty a mikroglie. Zaměření proti B lymfocytům pomáhá kontrolovat akutní zánět, který způsobuje relapsy, zatímco cílení na mikroglie uvnitř mozku řeší chronické poškození, o kterém se předpokládá, že je příčinou dlouhodobé progrese postižení. Fenebrutinib, nekovalentní inhibitor BTK, je navržen tak, aby měl vysokou účinnost, selektivitu a reverzibilitu. Tato konstrukce mu umožňuje působit v celém těle a také překračovat hematoencefalickou bariéru do centrálního nervového systému a cílit na chronický zánět.

O studiích FENhance 1 a 2

FENhance 1 a 2 jsou dvě multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené studie fáze III s paralelními skupinami, které hodnotí účinnost a bezpečnost fenebrutinibu ve srovnání s teriflunomidem u celkem 1 497 dospělých pacientů s RMS. Účastníci byli randomizováni v poměru 1:1 k léčbě buď perorálním fenebrutinibem nebo perorálním teriflunomidem po dobu nejméně 96 týdnů.

Primárním cílovým parametrem je roční míra relapsů (ARR). Sekundární cílové parametry zahrnují celkový počet T1 lézí enhancujících gadolinium na MRI, celkový počet nových a/nebo zvětšujících se T2 vážených lézí MRI, dobu do nástupu 12týdenní kompozitní potvrzené progrese postižení (cCDP12) a 24týdenní cCDP (cCDP24). cCDP zahrnuje tři metriky – celkovou funkční disabilitu potvrzenou progresí na základě Expanded Disability Status Scale (EDSS), rychlost chůze měřená na 25 stopách (T25FW) a funkce horních končetin stanovená devítijamkovým kolíkovým testem (9HPT).

Po období dvojitě zaslepené léčby mají pacienti možnost vstoupit do otevřené prodloužené fáze (OLE), ve které všichni pacienti dostávají léčbu fenebrutinibem.

O fenebrutinibu

Fenebrutinib je experimentální perorální, reverzibilní a nekovalentní inhibitor Brutonovy tyrosinkinázy (BTK) s optimalizovaným farmakokinetickým (PK) profilem. Fenebrutinib může působit v celém těle a také přecházet přes hematoencefalickou bariérou do CNS, kde cílí na chronický zánět. Je navržen tak, aby cílil na relabující a progresivní biologii RS inhibicí buněk imunitního systému – B lymfocyty a mikroglie.

Fenebrutinib je navržen tak, aby měl vysokou účinnost a reverzibilitu, se selektivitou pro BTK 130krát vyšší než pro jiné kinázy. Tato vysoká selektivita umožňuje fenebrutinibu vázat se na zamýšlený cíl bez interference s jinými kinázami. Zatímco většina současných inhibitorů BTK je kovalentní a ireverzibilní, což znamená, že tvoří trvalou chemickou vazbu s enzymem, fenebrutinib je nekovalentní a reverzibilní, což znamená, že se váže, respektive se uvolňuje z vazby s enzymem. Tyto konstrukční prvky mohou omezit nežádoucí účinky.

Doposud bylo fenebrutinibem v klinických programech fáze I, II a III léčeno více než 2 700 pacientů a zdravých dobrovolníků u pacientů s mnohočetnými onemocněními, včetně roztroušené sklerózy a s dalšími autoimunitními chorobami. 

O roztroušené skleróze

Roztroušená skleróza (RS) je chronické onemocnění, které postihuje více než 2,9 milionu lidí na celém světě. Lidé se všemi formami RS trpí progresí onemocnění od samého začátku. Důležitým cílem léčby je proto co nejdříve zpomalit, zastavit a ideálně zabránit jejímu rozvoji.

Přibližně 85 % pacientů je zpočátku diagnostikováno jako pacienti s relabující RS (RRS), která po letech průběhu může přejít do sekundárně progresivní RS (SPRS). Primárně progresivní RS (PPRS), která postihuje asi 15 % pacientů s RS, od počátku postupně progreduje, ale často bez výrazných relapsů nebo období remise. Do schválení okrelizumabu (EMA a FDA) neexistovaly žádné léčebné postupy pro PPRS.

Navzdory dostupnosti účinných anti-CD20 monoklonálních protilátek zůstává 30 % pacientů stále na terapii s nízkou účinností (platform therapy).