Hypertenze a ischemická choroba srdeční
Evropské směrnice léčby hypertenze a stejně tak i české směrnice doporučují dosáhnout hodnot krevního tlaku nižších než 140/90 mm Hg a u diabetiků hodnot nižších než 130/80 mm Hg. U pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) doporučují evropské i české směrnice léčit již i vysoký normální tlak. V klinické praxi se však cílových hodnot krevního tlaku dosahuje jen u menšiny pacientů. Máme-li dosáhnout snížení krevního tlaku na hodnoty nižší než 140/90 mm Hg a u diabetiků nižší než 130/80 mm Hg, je třeba použít kombinační léčbu. Léčba hypertenze při ICHS se opírá o beta-blokátory (účinné v léčbě anginy pectoris), o dlouhodobě působící blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu nebo o verapamil (pouze u nemocných bez systolické dysfunkce levé komory) a o inhibitory ACE. Léčba kyselinou acetylsalicylovou je vhodná u nemocných s ICHS a hypertenzí za předpokladu dobré kontroly krevního tlaku a absence zvýšeného rizika krvácivých komplikací z gastrointestinálního traktu nebo jiných oblastí. Statiny by měly být podávány hypertonikům s ICHS, u kterých není nefarmakologickou léčbou dosaženo cílové hodnoty cholesterolu < 4,5 mmol/l a LDL cholesterolu < 2,5 mmol/l. Hypertenze u pacientů po infarktu myokardu je bohužel nedostatečně léčena nejen v Evropě, ale i u nás. Zhruba polovina nemocných po infarktu myokardu nemá účinně kontrolovanou hypertenzi. Léky volby jsou beta-blokátory bez výraznější vnitřní sympatomimetické aktivity (ISA), dále inhibitory ACE a blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu. U pacientů po infarktu myokardu nesnášejících beta-blokátory nebo majících absolutní kontraindikaci k jejich použití lze zvážit verapamil, ale pouze u nemocných se zachovalou systolickou funkcí levé komory a bez chronického srdečního selhání. Součástí léčby nemocných po infarktu jsou také statiny a antiagregační léčba. Zvýšené riziko nízkých hodnot diastolického tlaku (snižují koronární perfuzi) je přítomné především u starších nemocných s izolovanou systolickou hypertenzí. Proto u pacientů s izolovanou systolickou hypertenzí je nutná opatrnost, pokud diastolický tlak při léčbě klesá pod 65 mm Hg. V takové situaci nebudeme trvat na dosažení cílové hodnoty systolického tlaku.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2006, strana 46
Zdroj: