Roztroušená skleróza
Roztroušená skleróza – autoimunitní onemocnění postihující zánětlivými a degenerativními procesy centrální nervový systém (mozek, míchu, optický nerv) – představuje stále jedno z nejzávažnějších neurologických onemocnění a jednu z nejčastějších neurologických příčin invalidity u mladých nemocných. Je často označována za nemoc, která nikdy nespí, což je výstižná charakteristika skutečnosti, že jednak zákeřně postihuje především mladé lidi, a ani nedává jistotu o svém dalším průběhu. Právě proto považuje naprostá většina neurologů v péči o nemocné za nejdůležitější nemoc co nejdříve poznat, začít léčit, a zpomalit tak progresi chorobných změn, aby bylo možno během života pacienta využít všech terapeutických možností, které jsou k dispozici a které se postupně nově objevují. Platí totiž, že v diagnostice a léčbě roztroušené sklerózy došlo v posledních desetiletích k významnějšímu pokroku než ve většině ostatních lékařských disciplín. a vzhledem k tomu, že roztroušená skleróza postihuje převážně osoby v mladém a středním věku, vstupují do hry i socioekonomické souvislosti nemoci, určující kvalitu života postižených včetně jejich schopnosti pokračovat ve studiu či zaměstnání a oddálení imobility či invalidity. o tom všem se také jednalo na nedávném setkání neurologů specializovaných na diagnostiku a léčbu roztroušené sklerózy v chorvatském dubrovníku, sponzorovaném společností biogen idec, i na setkání odborníků z novináři. Pro nás bylo potěšující, že jednou z hlavních přednášejících osobností při těchto jednáních byla (vedle odborníků z rakouska, slovinska a slovenska) naše doc. mudr. eva havrdová, Csc., z Neurologické kliniky 1. lf uk a VfN v Praze.
Z dostupných epidemiologických dat vyplývá, že roztroušená skleróza postihuje asi 0,1 % populace, takže ve světě se odhaduje počet nemocných až na 2,5 milionu. častěji jsou postihovány ženy než muži (3 : 2) a pro výskyt onemocnění platí tzv. „severojižní gradient“. Zatímco v tropickém a subtropickém pásmu je výjimečné a v Jižní americe, africe či asii vzácné, mezi nejvíce postižené státy patří Severní amerika, Velká Británie, Skandinávie, Francie, Nizozemí, Belgie, Německo, Švýcarsko, Polsko – a také česká republika. migrační studie ukazují, že vnímavost k roztroušené skleróze se může u stejné populace měnit se změnou geografické oblasti v časném dětství; znamená to, že navzdory genetické vnímavosti hrají zevní faktory zřejmě rozhodující roli. V naší zeměpisné šířce je onemocnění časté; postihuje 100–130 osob/100 000 obyvatel a celkový počet nemocných u nás se proto odhaduje až na 13 000. První projevy se objevují nejčastěji již ve věku 20 až 40 let, výjimkou však není ani časnější začátek onemocnění (stále stoupá počet postižených s prvními projevy choroby již v 11–12 letech).
Roztroušená skleróza – nemoc tisíce tváří
Roztroušená skleróza patří mezi autoimunitní choroby, kdy si tělo tvoří protilátky proti vlastní nervové tkáni. Sled dějů je ve stručnosti následující – vznik adhezních autoreaktivních lymfocytů T – narušení bariéry mezi krví a mozkovou tkání – rozvoj zánětu – demyelinizace. Bílá hmota mozku, mozečku a míchy je postihována mnohočetnými ložisky rozpadu myelinu v myelinových pochvách neuronů, a následkem je zpomalení až úplné přerušení vedení nervových impulsů, což způsobí klinické projevy, dané lokalizací zánětlivých procesů. myelin mohou za určitých okolností a především v prvních fázích nemoci během několika měsíců dotvořit oligodendrocyty, které přežily útok zánětlivých buněk. Trvalou invaliditu u roztroušené sklerózy však vytváří ztráta nervových vláken, k níž dochází již v časných stadiích nemoci, především v zánětlivých ložiscích. Projevem ztráty myelinu i axonů je i postupující atrofie centrálního nervového systému.
Přímou příčinu vzniku roztroušené sklerózy neznáme; je považována za onemocnění multifaktoriální s určitým podílem genetické vnímavosti (zřejmě....
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2008, strana 81
Zdroj: