Přeskočit na obsah

D‑manóza jako součást léčby akutní i recidivující cystitidy v primární péči

ledviny, vyšetření, ultrazvuk
Ilustrační fotografie. Všechny osoby jsou modelem. Zdroj: iStock

Infekce močových cest představují, zejména u žen, častý důvod návštěvy v primární péči, s významným dopadem na pacientovu kvalitu života a spotřebu antibiotik. Tradiční léčba spočívá v krátkodobé antibiotické terapii dle regionálních doporučení (např. nitrofurantoin, fosfomycin) se symptomatickou péčí. Stoupající rezistence uropatogenů a tlak na snížení spotřeby antibiotik vedou k zájmu o nefarmakologické a adjuvantní přístupy, mezi nimi i o D‑manózu.

Akutní nekomplikovaná močová infekce (cystitida) je nejčastější bakteriální infekcí, která se vyskytuje u zdravých mladých žen. Většina žen zažije alespoň jednu epizodu infekce močových cest (IMC; Urinary Tract Infection – UTI) během svého života a až 15 procent sexuálně aktivních žen prodělá infekci v daném roce.1 U mužů je incidence nižší, avšak stoupá s věkem v souvislosti s hyperplazií prostaty a uro­li­tiá­zou. U dětí je prevalence IMC okolo 1–2 procent – zatímco v kojeneckém věku je častější u chlapců, u školních dětí se až 10krát častěji vyskytuje u dívek.2 Především u žen jsou pak časté recidivující infekce močových cest (rIMC), o nichž hovoříme při výskytu ≥ 3 cystitid v průběhu roku. K infekci nejčastěji dochází ascendentní cestou, v etiologii se téměř výlučně uplatňují bakterie gastrointestinálního traktu.3

Infekce močových cest mohou být vyvolány různými mikroorganismy, včetně gramnegativních a grampozitivních bakterií a některých hub. Nejčastější příčinou nekomplikovaných i komplikovaných IMC je Escherichia coli (E. coli). Mezi další patogeny zapojené do akutních infekcí patří Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus saprophyticus, Enterococcus faecalis, Streptococcus skupiny B (GBS), Proteus mirabilis, Pseudomonas aeruginosa, Staphylococcus aureus Candida spp.4

IMC je zánětlivá odpověď urotelu na invazi uropatogenu, zpravidla provázená bakteriurií a pyurií. Pro diagnózu by měly být splněny tři podmínky:5,6 klinické symptomy – strangurie (pálení, řezání při močení), častá frekvence močení, respektive urgence (imperativní pocit nucení na močení); leukocyturie – více než 10 leukocytů v zorném poli a bakteriurie.

IMC jsou druhou nejčastější indikací antimikrobiální léčby v ordinaci praktického lékaře. Nárůst bakteriální rezistence představuje závažný epidemiologický i terapeutický problém.7 Nárůst organismů rezistentních na antimikrobiální látky se stává relevantním klinickým a veřejnozdravotním problémem. Odhaduje se, že celosvětově bude do roku 2050 přibližně 10 milionů úmrtí způsobeno rezistencí na antibiotika.8

I proto je snahou najít i jiné možnosti terapie než antibiotické. Jednou ze sledovaných možností je užívání minimálně 2 g D‑manózy (v rámci prevence, u akutních problémů je to zpočátku až 8 g denně), jejíž efektivita je sledována již řadu desetiletí. D‑manóza je jedním z devíti monosacharidů, který je běžnou součástí lidského metabolismu a nachází se ve většině stravy. Mechanismus účinku spočívá v zabránění bakteriální adhezi bakterií k uroepitelovým buňkám. Inhibitory na bázi D-manózy mohou blokovat uropatogenní adhezi Escherichia coli a invazi uroepitelových buněk. D‑manóza je obecně považována za dobře snášenou. Celosvětově je prodávána jako doplněk stravy ve formě prášku nebo kapslí a určena především k podpoře zdraví močových cest, ať už jako samostatný produkt, nebo v kombinaci například s extraktem z brusinek či s probiotiky.

Význam D‑manózy pro zmírnění symptomů a snížení rizika recidiv

V posledních letech bylo zejména v prevenci rIMC publikováno několik klinických studií prokazujících účinnost D‑manózy, které zároveň poskytly i určité důkazy o její účinnosti v akutní terapii. Výzkum naznačuje, že doplňková D‑manóza by mohla být slibnou alternativou nebo doplňkovým lékem nejen jako profylaxe opakujících se infektů močových cest, ale i v léčbě akutních stavů.

Ověřením, zda je dávka 2 g D‑manózy denně účinná v prevenci recidivujících infekcí močových cest, se zabývala již v roce 2013 klinická randomizovaná studie sledující účinek D‑manózy ve srovnání s nitrofurantoinem anebo žádnou profylaxí u 308 žen s anamnézou rIMC. Ta potvrdila, že podáváním D‑manózy lze snížit výskyt IMC podobně jako dlouhodobou antibiotickou profylaxí. Podle autorů práce prášek D‑manózy významně snížil riziko recidivujících infekcí močových cest, což se nelišilo od skupiny s nitrofurantoinem. Již tato počáteční zjištění naznačila, že D‑manóza může být užitečná pro prevenci infekcí močových cest.9

Výsledky pilotní studie z roku 2016 s názvem D‑mannose: a promising support for acute urinary tract infections in women naznačily, že D‑manóza může být účinným pomocníkem i při léčbě akutní cystitidy a také úspěšným profylaktickým činidlem u vybrané populace, nicméně k potvrzení výsledků jsou podle autorů zapotřebí další práce.10

D‑manóza byla v této studii podávána dvakrát denně po dobu 3 dnů a poté jednou denně po dobu 10 dnů. Změny symptomů pacientů, terapeutické účinky a změny v kvalitě života (QoL) byly hodnoceny klinicky a pomocí specificky validovaného dotazníku. Po této léčbě byli pacienti randomizováni v následujících 6 měsících do skupiny s profylaxí a bez ní. Ukázalo se, že D‑manóza měla významný pozitivní vliv na vymizení infekcí močových cest a zlepšení kvality života (p = 0,0001). Slibné výsledky vykázala i jako profylaktické činidlo podávané po dobu 6 měsíců (4,5 % vs. 33,3 % recidiv u léčených a neléčených pacientů).10

D‑manóza v prevenci rIMC u premenopauzálních žen

Cílem recentní studie publikované v roce 2025 bylo porovnat účinnost a bezpečnost zvýšené hydratace, D‑manózy a antibiotické profylaxe v prevenci rIMC u premenopauzálních žen.11

Tato prospektivní randomizovaná kontrolovaná multicentrická tříramenná paralelní studie trvající 12 měsíců zahrnovala 75 premenopauzálních žen (18–49 let) s ≥ 3 infekcemi močových cest za rok. Primárním cílovým parametrem byl počet epizod infekcí močových cest/rok. Sekundárními cílovými parametry byly doba do první infekce močových cest a nežádoucí účinky. Statistická analýza využívala metody ANOVA a Kaplanovy–Meierovy metody.

Určitý stupeň prevence IMC byl potvrzen u všech tří skupin pacientek, přičemž nejnižší incidence rIMC bylo dosaženo v kohortě s antibiotickou profylaxí (průměr 0,2 epizody/rok, medián 0), což bylo významně nižší než u skupiny se zvýšenou hydratací (průměr 1,08 epizody/rok, medián 1; p < 0,05). Kohorta užívající D‑manózu vykazovala střední účinnost (průměr 0,32 epizody/rok, medián 0). Průměrná doba do první infekce močových cest byla nejdelší opět ve skupině s antibiotiky (4,5 měsíce) oproti D‑manóze (2,5 měsíce) a hydrataci (1 měsíc). Méně závažné nežádoucí účinky (např. mírné gastrointestinální potíže) byly častější u antibiotik; ve studii se nevyskytly žádné závažné nežádoucí účinky.

Ačkoli podávání nízké dávky antibiotické profylaxe zůstává nejúčinnější strategií pro prevenci rIMC u premenopauzálních žen, podle autorů práce se podávání 2 g D‑manózy denně jeví jako slibná a bezpečná neantibiotická alternativa, která prokazuje pozoruhodnou účinnost při snižování počtu epizod. Zvýšená hydratace, i když je méně účinná, zůstává bezpečným, ekonomickým a snadno proveditelným základním opatřením. Tato zjištění hovoří pro personalizovaný přístup k prevenci rIMC, vyvážení účinnosti, bezpečnostního profilu a preferencí pacienta, zejména s cílem zmírnit užívání antibiotik a bojovat proti antimikrobiální rezistenci.11

Účinnost D‑manózy při léčbě akutních nekomplikovaných IMC

Na otázku, zda může být D‑manóza stejně účinná jako antibiotická léčba při léčbě akutních nekomplikovaných IMC, hledala odpověď post hoc analýza porovnávající míru vyléčení monoterapií D‑manózou s mírou vyléčení antibiotiky.12

I zde výsledky ukazují, že D‑manóza je slibnou alternativou k antibiotikům v léčbě akutní nekomplikované cystitidy (acute uncomplicated cystitis, AUC) u žen. Pacienti s AUC, kteří D‑manózu užívali v monoterapii, dosáhli velmi dobré klinické míry vyléčení, podobné té, které dosáhli pacienti léčení antibiotiky. Zároveň úleva od symptomů po třech dnech léčby (1,5 g D‑manózy 2× denně po dobu tří dnů a poté 1× denně po dobu 10 dnů) byla jak u monoterapie D‑manózou, tak u antibiotické léčby srovnatelná. Tato zjištění jsou podle autorů práce v souladu s předchozími studiemi, které prokázaly účinnost D‑manózy podobnou, jako je účinnost antibiotik v prevenci infekcí močových cest. D‑manóza může být tudíž v léčbě AUC považována za bezpečnou a účinnou alternativu antibiotik. Pro potvrzení jejího příznivého účinku je však i zde potřeba dalších randomizovaných kontrolovaných studií zahrnujících relevantní počet pacientů.12

Klinické signály pozitivního efektu D‑manózy

  • Symptomatické zmírnění akutních infekcí a úleva od dys­urie, urgence a frekvence po podání D‑manózy.12,10
  • Prodloužení bezinfekční periody u recidivujících případů v několika otevřených klinických studiích.13
  • Snížení četnosti recidiv ve studiích kombinovaných se suplementy.14
  • Dobrá snášenlivost a nízké vedlejší účinky, což je zejména v primární péči základní.

Výhodou D‑manózy v kontextu antimikrobiální rezistence je, že nepůsobí baktericidně ani bakteriostaticky, takže snižuje selekční tlak na bakterie a nezvyšuje riziko rezistence – což dnes představuje v primární péči klíčový argument při hledání alternativ k dlouhodobým antibiotikům.15

Shrnutí pozitivních aspektů použití D‑manózy ukazuje, že již dávka 2 g D‑manózy denně může být klinicky relevantní:

  • jako podpůrná terapie symptomatické cystitidy, zejména u pacientek s méně závažnými příznaky,
  • jako doplněk ke standardní léčbě, který může zmírnit symptomy a podporovat bakteriální clearance,
  • jako alternativní profylaktický přístup u vybraných pacientek s recidivami, zvláště tam, kde je prioritou snížení používání antibiotik,
  • je obecně dobře tolerována, hlavními NÚ při vyšších dávkách mohou být mírný průjem nebo nadýmání. Její dlouhodobé užívání je považováno za bezpečné a nevede k rezistenci.

Závěr

Ačkoli je zapotřebí více randomizovaných klinických studií provedených u většího počtu pacientů zejména k prokázání efektu D‑manózy v léčbě akutní cystitidy, dosavadní observační a klinické studie konzistentně naznačují, že již dávka 2 g D‑manózy denně může být užitečná při léčbě symptomů infekce močových cest/cystitidy. Řada menších studií, pilotních dat a klinických pozorování potvrzuje pozitivní výsledky, především co se týče symptomatického zlepšení, prodloužené doby bez recidivy a zlepšené kvality života u pacientek s IMC či rIMC.15

D‑manóza tak zůstává klinicky relevantním doplňkem v primární péči, který může být v konkrétních případech užitečný, zejména pokud je pochopen limit současných dat. D‑manóza může pomoci zlepšit klinickou/symptomatickou míru zotavení z infekce močových cest a/nebo může mít potenciál v prvé řadě jako profylaxe snižující riziko infekcí močových cest. Dosud však neexistují žádná společná doporučení pro délku léčby D‑manózou, dávkování a kombinaci léčiv.11

Literatura

  1. Foxman B, Braun P: Epidemiologie infekcí močových cest: Přenos a rizikové faktory, incidence a náklady. Infect Dis Clin North Am 2003;17:227–242.
  2. Janda J. Infekce močových cest u dětí. In: Janda J, et al. Dětská nefrologie. Praha, Galén, 2006.
  3. https://www.antibiotickarezistence.cz/clanky_odbornici/akutni‑sporadicka‑a‑recidivujici‑nekomplikovana‑cystitida‑u‑zen/
  4. Flores‑Mireles AL, Walker JN, Caparon M, Hultgren SJ. Infekce močových cest: Epidemiologie, mechanismy infekce a možnosti léčby. Nat Rev Microbiol 2015;13:269–284. doi: 10.1038/nrmicro3432.
  5. de Seze M, Ruffion A, Denys P, et al. The neurogenic bladder in multiple sclerosis: review of the literature and proposal of management guidelines. Mult Scler 2007; 13: 915–928.
  6. Gallien P, Robineau S, Nicolas B, et al. Vesicourethral dysfunction and urodynamic findings in multiple sclerosis: A study of 149 cases. Arch Phys Med Rehabil 1998;79: 255–257.
  7. Med praxi 2019;16:79–84.
  8. Kranjčec B, Papeš D, Altarac S. D‑mannose powder for prophylaxis of recurrent urinary tract infections in women: a randomized clinical trial. World J Urol 2013; 32: 79–84.
  9. Sarshar M, Behzadi P, Ambrosi C, et al. FimH and Anti‑Adhesive therapeutics: A disarming strategy against uropathogens. Antibiotics (Basel) 2020;9(397) doi: 10.3390/antibiotics9070397
  10. Domenici L, Monti M, Bracchi C, et al. D‑mannose: a promising support for acute urinary tract infections in women. A pilot study. Eur Rev Med Pharmacol Sci 2016;20:2920–2925.
  11. Iossa V, Masciovecchio S, Clemente GB, et al. Comparison of increased hydration, d‑mannose, and antibiotic prophylaxis for recurrent urinary tract infection prevention in premenopausal women: a three‑arm randomized‑controlled study. Int Urol Nephrol 2025. https://doi.org/10.1007/s11255‑025‑04747‑0
  12. Wagenlehner F, Lorenz H, Ewald O, Gerke P. Why d‑Mannose May Be as Efficient as Antibiotics in the Treatment of Acute Uncomplicated Lower Urinary Tract Infections‑Preliminary Considerations and Conclusions from a Non‑Interventional Study. Antibiotics 2022;11:314. https://doi.org/10.3390/antibiotics11030314
  13. Kyriakides R, Jones P, Somani BK. Role of D‑Mannose in the Prevention of Recurrent Urinary Tract Infections: Evidence from a Systematic Review of the Literature. Eur Urol Focus 2021;7:1166–1169.
  14. Ala‑Jaakkola R, Laitila A, Ouwehand AC, et al. Role of D‑mannose in urinary tract infections – a narrative review. Nutr J 2022;21:18. https://doi.org/10.1186/s12937‑022‑00769‑x
  15. Parazzini F, Ricci E, Fedele F, et al. Systematic review of the effect of D‑mannose with or without other drugs in the treatment of symptoms of urinary tract infections/cystitis (Review). Biomed Rep 2022;17:69. doi: 10.3892/br.2022.1552

Sdílejte článek

Doporučené