Primární péče u praktiků: Jak to vidí občané
Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP každoročně v rámci reprezentativního sociologického výzkumu společnosti INRES mapujícího postoje občanů České republiky ke zdravotnictví a zdravému životnímu stylu zadává sérii dotazů týkajících se názorů občanů na některé aspekty činnosti praktických lékařů. Opakovaný výzkum dlouhodobě ukazuje, že většina lidí je spokojena s péčí a časem, které jim praktický lékař věnuje. Od roku 2015 převažuje stabilní důvěra v praktiky. Kromě tradičních pravidelně pokládaných dotazů, které jsou cíleny na spokojenost s péčí praktických lékařů a které tento trend znovu potvrdily, jsme se tentokrát zaměřili také na postoje českých občanů k přesunu některých kompetencí praktických lékařů do lékáren a také na jejich názor na výdej léčivých přípravků přímo v ordinaci praktických lékařů. Tato témata jsou v posledním roce bohatě diskutována odbornou i laickou veřejností. Díky tomu máme jasnou představu o tom, co by si přáli lékárníci, respektive lékárenské řetězce, jak se k tomu stavějí lékaři i jak to vidí politici, potažmo ministerstvo zdravotnictví. Přestože se k problematice občas vyjádří některý ze zástupců pacientských organizací, uvědomili jsme si, že vlastně nikdo neví, co si o tom myslí skuteční uživatelé českého zdravotního systému, naši občané. Proto jsme se jich zeptali. Sociologický výzkum probíhal od 18. listopadu do 7. prosince 2025, zúčastnilo se jej 1 805 respondentů (879 mužů a 926 žen) ve věku 15 let a více reprezentativně vybraných z populace ČR. Rád bych vás teď seznámil s některými jeho výsledky.
U lékaře, ne v lékárně
Sociologický výzkum ukázal jasnou preferenci očkování u praktických lékařů před lékárnami. Více než polovina (57,5 %) občanů uvedla, že si přeje být očkována u svého praktického lékaře, který zná jejich zdravotní stav. Další zhruba čtvrtina (25,3 %) si přeje být očkována u svého praktického lékaře nebo v očkovacím centru. Tito občané by přivítali, kdyby mohli být očkováni i u ambulantního specialisty jiné odbornosti, který je léčí (např. diabetolog či kardiolog), nebo v nemocnici, pokud tam budou hospitalizováni (např. pro operaci či pro kardiovaskulární onemocnění). Jen 3,4 % občanů by si přály být očkovány v lékárně s tím, že lékárníkům by mělo být umožněno očkovat, zbývajících 13,8 % dotázaných neví nebo nemá na tuto problematiku jasný názor.
Většina občanů (65,7 %) je toho názoru, že preventivní prohlídky a screening má provádět lékař, který k tomu má kvalifikaci, a v ordinaci, která poskytuje pro tato vyšetření klid a důvěryhodné zázemí. Lékárník do prevence a screeningu vstupovat nemá. Dalších 12,5 % dotázaných je toho názoru, že lékárník by měl pacienta při návštěvě lékárny upozornit, že existují preventivní prohlídky a screeningové programy, a doporučit mu, aby je absolvoval u praktického lékaře, pokud tak ještě neučinil. Provádět sám vyšetření pacientů ale nemá, to je rolí lékaře. Nejmenší část respondentů (8,6 %) uvedla, že by bez obav takové vyšetření v lékárně absolvovala. Zbývající dotázaní (13,2 %) uvedli, že nevědí nebo nemají na tuto problematiku jasný názor.
Z dalších dat sociologického výzkumu vyplynulo, že by více než polovina respondentů přivítala výdej všech, nebo alespoň některých léků v ordinaci praktika (50,7 %). Největší část, téměř třetina (32,3 %) občanů by přivítala, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat všechny léky, které jim předepsal. Dalších 18,4 % dotázaných by přivítalo, kdyby jim jejich praktický lékař mohl přímo v ordinaci vydat pouze v emergentních situacích (návštěva u pacienta, pohotovostní služba, ošetření po skončení otevíracích hodin lékárny) některé skupiny léků (např. antibiotika, léky na bolest). Více než čtvrtina (26,8 %) respondentů vždy preferuje výdej léků v lékárně a výdej léku v ordinaci nepovažuje za žádných okolností za dobré řešení. Zbývajících 22,5 % neví nebo nemá na tuto záležitost jasný názor.
Pro někoho mohou být postoje českých občanů překvapivě konzervativní. Jasně však ukazují, že argumentace poptávkou pacientů pro přesun některých kompetencí primární péče do lékáren nemá reálný základ a je spíše zbožným přáním lobbistů lékárenských řetězců než odrazem toho, jak své potřeby vnímají naši občané.
Proti chřipce a v prevenci systémově
Z výše uvedeného je ale zcela zřejmé, že pouhé zavedení možnosti očkování v lékárnách nemůže vyřešit problém nízké proočkovanosti proti chřipce v ČR. I kdyby v lékárnách dostali vakcínu na chřipku všichni, kdo si to přejí, s proočkovaností to zásadním způsobem nepohne. Tu změní k lepšímu pouze komplexní změna celého systému vakcinace v ČR, která spočívá v tom, že necháme očkovat všechny lékaře, umožníme očkování v nemocnicích za hospitalizace, úhradu vakcíny proti chřipce poskytneme všem pojištěncům, nebo alespoň lidem nad 40 let. Je potřeba umožnit samostatně očkovat i sestrám v domácí péči a v pobytových zařízeních sociálních služeb. Musí se změnit také systém objednávek a distribuce vakcín proti chřipce. Není možné, aby ekonomická rizika spojená s objednávkou vakcín nesly pouze ordinace praktických lékařů. A je špatné, že farmaceutické firmy do ČR nepřivezou relevantní množství vakcín nad rámec objednávek, které zadávají praktičtí lékaři a které navíc musejí být uzavřeny už rok předem. Tento začarovaný kruh je skutečnou bariérou bránící zlepšení proočkovanosti proti chřipce. Přestože na ni upozorňujeme řadu let, ministerstvo zdravotnictví ji neřeší. Ministerstvo by mělo stanovit reálný cíl proočkovanosti pro daný rok a stát by měl převzít finanční garanci za vakcíny, které je k jeho splnění nutné dovézt nad rámec objednávek ordinací. Každoroční navyšování cíle proočkovanosti musí být provázeno moderní, nenásilnou a na konkrétní skupiny pacientů cílenou marketingovou kampaní, jež bude dlouhodobě a systematicky přesvědčovat ty, kteří s očkováním váhají. Tu by měl iniciovat Státní zdravotní ústav. Zda má být součástí této komplexní změny také očkování v lékárnách, je k diskusi. Za předpokladu, že ji bude bezpečně provádět k tomu řádně proškolený lékárník v lékárně, která pro očkování splňuje stejné podmínky jako ordinace, si to dokážu představit.
Průzkum jasně ukázal, že čeští občané si nepřejí přesun screeningu a prevence do lékáren a mají k tomu relevantní důvody. Neměli bychom tedy ignorovat jejich vůli a jít naproti ekonomicky motivovaným snahám lékárenských řetězců. Neexistuje jediný rozumný důvod provádět náhodné měření náhodně zvolených laboratorních parametrů či měření krevního tlaku náhodným návštěvníkům lékárny za zcela nestandardních podmínek. A je neuvěřitelná troufalost nazývat to prevencí či screeningem. To, že budeme takové úkony vytrhávat z celkového kontextu preventivní prohlídky a screeningových programů, nepřinese nic dobrého našim pacientům ani efektivitě našeho zdravotního systému. Pokud tedy nepovažujeme za cíl přesun prostředků veřejného zdravotního pojištění určeného na skutečnou zdravotní péči do kapes lékárenských řetězců a zvýšení jejich profitu.
Výdej léků u praktiků
Naopak je tu zjevná poptávka našich občanů po výdeji předepsaných léků přímo v ordinacích praktických lékařů. Je evidentní, že tato kompetence, kterou praktici od nepaměti měli a ztratili ji poměrně nedávno, našim pacientům chybí. Možnost vydat pacientovi lék například během domácí návštěvy nebo v ordinaci během ošetření po skončení otevírací doby místní lékárny by měl mít zcela bez diskuse každý praktický lékař a mimo ČR je to docela běžné. Ve venkovských oblastech, kde je horší dostupnost lékárenské sítě, by měl mít možnost vydávat svým registrovaným pacientům všechny jím předepsané léky. Pro příklad netřeba chodit daleko, v sousedním Rakousku je to zcela běžné. A přestože to tak z Prahy možná nevypadá, je v ČR mnoho obcí, kde je ordinace praktika, ale není tam lékárna. Sám v jedné takové mám detašované pracoviště své týmové praxe. Zjednodušilo by to život především starším a handicapovaným pacientům ve venkovských oblastech, kteří musejí do lékárny zbytečně cestovat řadu kilometrů, často opakovaně, protože lékárna mnohdy nemá skladem dostatečné množství předepsaného léku a musí ho objednávat. Vyřešilo by to také časté záměny lékařem předepsaného léku za lék pro lékárnu ekonomicky výhodnější, které se zhusta dějí zejména v řetězcových lékárnách. Zejména seniory to mate a mnohdy pak omylem užívají dva léky s jiným názvem, ale se stejnou účinnou látkou. Tyto duplicity jsou podle našich zkušeností nejčastější chybou v užívání léků, a přitom jim lze snadno předejít. Výdej léků v ordinacích by efektivně omezil také takzvaný příprodej potravinových doplňků, se kterým se setkalo více než 70 % účastníků průzkumu. A více než 40 % pacientů situaci, kdy jim v lékárně při výdeji léků na recept nabízejí ke koupi potravinové doplňky, které nepotřebují a znamenají pro ně zbytečný finanční výdaj, zažívá opakovaně. Zejména senioři mají problém tomuto tlaku čelit a často mu podlehnou.
Tyto argumenty považujeme za dostatečně pádné pro to, abychom debatu na téma výdeje léků v ordinaci praktických lékařů, která znamená zvýšení komfortu a dostupnosti péče pro naše pacienty, otevřeli. V době, kdy se bez obalu hovoří o zásilkovém výdeji léků, nevidíme důvody, proč tuto službu pacientům v ordinacích praktických lékařů neumožnit.