Glifloziny v doporučeních ADA/EASD 2026 a studie SMARTEST
Nový konsenzuální dokument Americké diabetické asociace (ADA) a Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) pro rok 2026 dále posouvá léčbu diabetu 2. typu od univerzálního, převážně glykemického algoritmu k individualizované intervenci založené na celkovém klinickém profilu pacienta. Léčba má současně ovlivňovat glykemii, tělesnou hmotnost, kardiovaskulární a renální riziko i přidružená onemocnění a měla by být pravidelně přehodnocována podle účinnosti, tolerance a měnících se potřeb nemocného. U většiny netěhotných dospělých zůstává rozumným cílem hodnota glykovaného hemoglobinu (HbA1c) přibližně 48–53 mmol/mol, u vhodných pacientů lze usilovat o hodnotu pod 48 mmol/mol. Součástí komplexní péče je rovněž intenzivní kontrola krevního tlaku a lipidů, pravidelný screening diabetických komplikací a nově silnější důraz na srdeční selhání, chronické onemocnění ledvin, metabolickou dysfunkcí asociované steatotické onemocnění jater, psychickou pohodu a prevenci sarkopenie.
Významnou změnou je pevnější postavení inhibitorů SGLT2 a agonistů receptoru GLP-1, případně duálního agonisty GIP/GLP-1, již v časných fázích farmakoterapie. U pacientů s prokázaným nebo vysokým rizikem aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění, srdečního selhání či chronického onemocnění ledvin nemá být volba léčby založena pouze na hodnotě HbA1c. Glifloziny zde mají být zvažovány pro své kardiorenální účinky, které jsou do značné míry nezávislé na snížení glykemie a na současném užívání metforminu. Dokument však metformin neodsouvá do ústraní. Nadále jej charakterizuje jako účinný, bezpečný, dostupný a ekonomicky výhodný lék s minimálním rizikem hypoglykemie. U rizikových pacientů proto nemusí jít o volbu „metformin, nebo gliflozin“, ale často o jejich účelnou kombinaci.
Do diskuse o optimální iniciální léčbě významně vstupují výsledky studie SMARTEST, přímého head-to-head porovnání dapagliflozinu a metforminu v časném stadiu diabetu 2. typu. Šlo o multicentrickou, otevřenou, randomizovanou studii založenou na švédských registrech a provedenou převážně v podmínkách běžné primární péče. Zařazeni byli dospělí s diabetem trvajícím méně než čtyři roky, bez závažného kardiovaskulárního nebo renálního onemocnění. Celkem 2 072 účastníků bylo randomizováno k monoterapii dapagliflozinem 10 mg denně nebo metforminem 1 000–3 000 mg denně a sledováno v průměru 3,8 roku. Primární kompozitní cíl zahrnoval úmrtí ze všech příčin, závažné kardiovaskulární příhody a vznik nebo progresi mikrovaskulárních komplikací.
Primární cíl se vyskytl u 41,3 % pacientů léčených dapagliflozinem a u 40,4 % pacientů léčených metforminem, tedy bez statisticky významného rozdílu. Výsledky byly konzistentní také v jednotlivých podskupinách, včetně dosud farmakologicky neléčených pacientů. Nebyly pozorovány významné rozdíly v průběhu hodnot HbA1c, indexu tělesné hmotnosti (BMI), krevního tlaku ani lipidového profilu. Interpretaci výsledků ovlivňuje skutečnost, že 93,7 % událostí primárního cíle tvořily mikrovaskulární komplikace, zatímco úmrtí a závažné kardiovaskulární příhody byly v této relativně nízkorizikové populaci podstatně méně časté, než se původně očekávalo. Studie tedy neprokázala superioritu dapagliflozinu, ale ani superioritu metforminu; byla však koncipována jako studie superiority, nikoli jako formální průkaz ekvivalence či non-inferiority obou strategií.
Výraznější rozdíly byly zaznamenány ve spektru nežádoucích účinků. Celkový výskyt závažných nežádoucích příhod byl v obou skupinách srovnatelný, léčba však byla kvůli nežádoucím účinkům častěji ukončena při dapagliflozinu než při metforminu, 9,5 % oproti 4,9 %. U dapagliflozinu byly důvodem především infekční a genitourinární, převážně mykotické komplikace, zatímco u metforminu převažovaly gastrointestinální obtíže. Výsledky proto kromě účinnosti připomínají význam individuální snášenlivosti, správné edukace pacienta a zohlednění odlišného bezpečnostního profilu obou léčiv.
Praktický závěr studie SMARTEST nespočívá v oslabení významu gliflozinů, ale v přesnějším vymezení populace, která z nich získává největší absolutní prospěch. Kardiorenální přínosy jednoznačně prokázané u pacientů se srdečním selháním, chronickým onemocněním ledvin nebo vysokým kardiovaskulárním rizikem nelze automaticky přenášet na všechny nemocné s časným, dobře kompenzovaným a dosud nekomplikovaným diabetem. U takového pacienta zůstává metformin plně relevantní iniciální možností a výsledky nepodporují jeho rutinní nahrazování dapagliflozinem. Současně však dapagliflozin představoval účinnou alternativu bez horších kardiorenálních či mikrovaskulárních výsledků v rámci sledovaného období. Volba počáteční léčby by proto měla vycházet z individuálního kardiorenálního rizika, renálních funkcí, potřeby ovlivnit hmotnost, profilu nežádoucích účinků, preferencí pacienta a z ekonomických souvislostí.
Probíhající studie dále hodnotí domácí měření krevního tlaku, kognitivní funkce, kvalitu života, střevní mikrobiotu a funkci ledvin a jater. Teprve úplné publikování hlavních výsledků a těchto doplňujících analýz umožní přesněji určit, zda existují podskupiny pacientů s časným diabetem, u nichž může jedna z obou strategií poskytovat specifickou výhodu. Do té doby je vhodné chápat výsledky studie SMARTEST jako argument pro skutečně rizikově orientovanou léčbu, nikoli jako důkaz univerzální zaměnitelnosti metforminu a gliflozinů.
Zdroje
- Davies MJ, Aroda VR, Bajaj M, et al. Management of type 2 diabetes, 2026. A consensus report by the American Diabetes Association and the European Association for the Study of Diabetes. Diabetologia. Online 2. října 2026. doi: 10.1007/s00125-026-06855-7.
- Sundström J, Kristófi R, Östlund O, et al. A registry-based randomised trial comparing an SGLT2 inhibitor and metformin as standard treatment of early stage type 2 diabetes (SMARTEST): rationale, design and protocol. J Diabetes Complications 2021;35:107996.
- ClinicalTrials.gov. SGLT2 Inhibitor or Metformin as Standard Treatment of Early Stage Type 2 Diabetes, NCT03982381. https://clinicaltrials.gov/study/NCT03982381