Sexuální dysfunkce v péči o pacienty s chronickými interními onemocněními

Souhrn

Sexuální dysfunkce u pacientů s diabetem, kardiovaskulárním a chronickým renálním onemocněním mají zpravidla více příčin. Na jejich vzniku se podílejí somatické změny, farmakoterapie i psychosociální okolnosti. Tento narativní přehled shrnuje epidemiologické souvislosti, zásady aktivního záchytu a základního vyšetření a okolnosti ovlivňující bezpečnost léčby v ambulantní péči. Erektilní dysfunkce je spojena s vyšším rizikem následných kardiovaskulárních příhod a odůvodňuje zhodnocení kardiometabolických rizikových faktorů. U žen je nutné posoudit jednotlivé obtíže v oblasti touhy, vzrušení a orgasmu, bolest i další genitourinární příznaky. Klinický postup má vycházet z povahy obtíží, jejich dopadu na pacienta, stability základního onemocnění a kontraindikací zvažované léčby. Vysoká prevalence sama o sobě neurčuje potřebu léčby u jednotlivce.

Klíčová slova: sexuální dysfunkce / sexuální anamnéza / diabetes mellitus / kardiovaskulární riziko / chronické onemocnění ledvin / ambulantní péče

Úvod

Sexuální obtíže jsou relevantní součástí péče o chronicky nemocné, protože mohou souviset se základním onemocněním, jeho léčbou i psychickou a partnerskou situací. Pacient přitom nemusí tento problém sám uvést. Aktivní zjišťování sexuálních příznaků je proto součástí doporučení pro diabetologickou i sexuálněmedicínskou péči [1–3]. Jeho účelem je identifikovat obtíže, které vyžadují další posouzení, a nabídnout přiměřenou léčbu podle potřeb pacienta.

Přehled se zaměřuje na dospělé s diabetem, kardiovaskulárním a chronickým renálním onemocněním v ordinacích praktických lékařů a ambulantních specialistů. Vychází z cíleně vybraných metaanalýz, populační studie, odborných doporučení a souhrnů údajů o přípravku; zdroje byly ověřeny k 6. listopadu 2026. Jde o narativní syntézu, nikoli o systematický přehled všech dostupných studií.

Výskyt a klinický význam

Souhrnné odhady výskytu sexuálních dysfunkcí v diabetologických a nefrologických souborech uvádí tabulka 1. 

Erektilní dysfunkce má také význam pro posouzení kardiovaskulárního rizika. V metaanalýze kohortových studií činilo relativní riziko následných kardiovaskulárních příhod u mužů s erektilní dysfunkcí oproti mužům bez ní 1,44 (95% interval spolehlivosti [IS] 1,27–1,63) [7]. Konsenzus Princeton IV ji hodnotí jako marker zvýšeného rizika, který může předcházet klinickým projevům cévního onemocnění [8]. Nález erektilní dysfunkce je tedy důvodem k přehodnocení rizikových faktorů; sám však nepotvrzuje ischemickou chorobu srdeční. Observační asociace rovněž nedokládá, že léčba erektilní dysfunkce předchází kardiovaskulárním příhodám.

V českém populačním šetření CzechSex u osob ve věku 50–75 let vyhledalo v předchozích pěti letech odbornou pomoc 7,6 % respondentů, kteří někdy udávali sexuální obtíže trvající alespoň několik měsíců. Nejčastějším důvodem nevyhledání pomoci byla malá subjektivní zátěž spojená s obtížemi; uplatňovaly se také stud, rozpaky a komunikační bariéry [9]. Nízký podíl konzultací proto nelze vysvětlovat pouze nedostupností péče nebo neochotou o tématu hovořit.

Souvislosti se základním onemocněním a léčbou

U diabetu se na sexuálních obtížích mohou současně podílet cévní postižení, periferní a autonomní neuropatie, hormonální poruchy a deprese. U mužů je tento souběh významný zejména pro erektilní dysfunkci. U žen se vedle somatických komplikací uplatňují psychické a vztahové faktory; bolest a suchost mohou dále snižovat zájem o sexuální aktivitu [1]. U renálního onemocnění je třeba zohlednit stadium nemoci, náhradu funkce ledvin, celkovou zátěž léčbou a souběžné choroby. Vysoké odhady prevalence v nefrologických souborech neumožňují určit příčinu obtíží jednotlivého pacienta [5,6].

Součástí posouzení je revize medikace. Sexuální funkce mohou ovlivňovat antidepresiva, antipsychotika, antiandrogeny, inhibitory 5-alfa-reduktázy i některá antihypertenziva [2]. Časová souvislost s nasazením léčiva nebo změnou dávky pomáhá odlišit možný nežádoucí účinek od vývoje základní nemoci. Případná úprava musí být koordinována s lékařem, který léčbu vede; zhoršení kontroly deprese, hypertenze nebo jiného základního onemocnění může sexuální obtíže dále komplikovat.

Aktivní záchyt a sexuální anamnéza

Standardy Americké diabetologické asociace pro rok 2026 doporučují u pacientů s diabetem či prediabetem zjišťovat sexuální obtíže: u mužů poruchy erekce a pokles libida, u žen obtíže s touhou, vzrušením a orgasmem. U postmenopauzálních žen s diabetem či prediabetem doporučují také záchyt vaginální suchosti a dyspareunie [1]. V jiných ambulancích je přirozenou příležitostí ke zjištění sexuálních obtíží změna zdravotního stavu nebo léčby. Rozhovor má probíhat v soukromí, s vysvětlením souvislosti se zdravotním stavem a s respektem k možnosti pacienta téma odmítnout [3].

Anamnéza má určit hlavní obtíž, začátek a trvání příznaků, jejich situační proměnlivost a souběh více problémů. Vedle sexuální funkce se hodnotí subjektivní strádání, partnerské okolnosti a očekávání od péče. Na otevřený dotaz na změny v sexuálním životě navazují cílené otázky podle odpovědi pacienta; předpoklad, že vyšší věk nebo chybějící partner vylučují potřebu konzultace, není vhodný. Doporučený postup Mezinárodní společnosti pro studium sexuálního zdraví žen zahrnuje vyslechnutí obtíží, jejich pojmenování, uznání dopadu na pacientku a návazné vyšetření a léčbu nebo odeslání [3]. Výsledkem prvního rozhovoru má být konkrétní plán péče včetně následné kontroly. Příklady otázek uvádí praktický box 1.

Základní vyšetření a diferenciální diagnostika

Muž s erektilní dysfunkcí

Vyšetření upřesňuje kvalitu a trvání erekce, zachování ranních erekcí a případné poruchy touhy, ejakulace či orgasmu. Závažnost obtíží a jejich změnu v čase lze hodnotit pomocí pětipoložkové verze Mezinárodního indexu erektilní funkce (IIEF-5). Doporučení Evropské urologické asociace zahrnují cílené fyzikální vyšetření, krevní tlak, posouzení tělesné hmotnosti nebo obvodu pasu a vyšetření glykemie nalačno či hodnot glykovaného hemoglobinu a lipidů, pokud nejsou výsledky z posledních 12 měsíců k dispozici. Součástí vyšetření je ranní celkový testosteron nalačno [2]. Diagnóza hypogonadismu vyžaduje odpovídající klinické příznaky a potvrzení nízké hodnoty při opakovaném ranním odběru nalačno; samotný jednorázový nález není indikací substituce [2].

U nově vzniklé erektilní dysfunkce se zhodnotí kouření a další kardiometabolické rizikové faktory. Rozsah kardiologického dovyšetření se řídí příznaky, celkovým rizikem a funkční kapacitou. U pacienta s již známým kardiovaskulárním onemocněním je třeba současně posoudit bezpečnost sexuální aktivity [8].

Žena se sexuálními obtížemi

Snížená touha, obtíže se vzrušením nebo orgasmem a bolest mohou být přítomny samostatně i současně. Vyšetření má určit, který problém pacientku nejvíce zatěžuje a zda je pokles touhy spojen například s bolestí, depresí nebo změnou medikace. Samotná sexuální neaktivita ani nízká frekvence styku diagnózu nestanovují. U bolesti se zjišťuje lokalizace při vstupu do pochvy nebo v hloubi pánve, vztah k penetraci a přítomnost obtíží mimo sexuální aktivitu. Tyto údaje určují rozsah gynekologického vyšetření a další diferenciální diagnostiky [3].

Léčebný postup a bezpečnost

Léčba erektilní dysfunkce

Léčba spojuje ovlivnění kardiometabolických rizikových faktorů, posouzení medikace a cílenou terapii sexuálních obtíží. Inhibitory fosfodiesterázy typu 5 (PDE5) jsou farmakoterapií první volby. Před hodnocením neúčinnosti je nutné ověřit správné užívání a dostatečnou sexuální stimulaci; podle klinického obrazu lze připojit psychosexuální intervenci [2]. Sildenafil se obvykle užívá přibližně hodinu před aktivitou a jídlo může oddálit nástup účinku; tadalafil lze užívat nezávisle na jídle [10,11].

Při nestabilní angině pectoris, dekompenzovaném srdečním selhání, nekontrolované hypertenzi nebo rizikové arytmii se sexuální aktivita i léčba erektilní dysfunkce odkládají do stabilizace. U nejasného rizika je indikováno kardiologické posouzení, případně zátěžové vyšetření [8]. Příznivé posouzení sexuální aktivity nenahrazuje kontrolu kontraindikací konkrétního přípravku. Souhrny údajů o sildenafilu a tadalafilu stanovují mimo jiné omezení po infarktu a cévní mozkové příhodě, při hypotenzi a u některých očních onemocnění; časová kritéria nejsou u obou léčiv shodná [10,11].

Vybrané lékové interakce a renální omezení shrnuje tabulka 2. Situace vyžadující neodkladný postup uvádí praktický box 2.

 Léčba sexuálních obtíží u žen

Postup se řídí zjištěnou příčinou a dopadem příznaků. U žen s diabetem je třeba kromě kompenzace základního onemocnění řešit bolest, genitální infekce, menopauzální příznaky i souběžnou depresi nebo úzkost [1]. Genitourinární syndrom menopauzy zahrnuje genitální, sexuální a močové příznaky spojené s úbytkem pohlavních hormonů. Jeho diagnóza vyžaduje posouzení jiných či souběžných příčin, například infekce, vulvární dermatózy nebo dysfunkce pánevního dna [13].

Lubrikanty a vaginální zvlhčovače mohou zmírnit suchost a bolest. Doporučení amerických urologických a urogynekologických společností z roku 2025 uvádějí, že ženám s genitourinárním syndromem menopauzy má být nabídnuta možnost léčby nízkodávkovým vaginálním estrogenem ke zmírnění vulvovaginální suchosti, podráždění nebo dyspareunie. Jde o silné doporučení při nízké jistotě důkazů. U žen s anamnézou karcinomu prsu lze podle expertního konsenzu nízkodávkový vaginální estrogen zvažovat v rámci společného rozhodování pacientky, gynekologa a onkologa [13]. Přetrvávající bolest vyžaduje nové posouzení příčiny; postmenopauzální krvácení nebo podezřelý nález na vulvě je důvodem k včasnému gynekologickému vyšetření [3,13].

Meze důkazů a návaznost péče

Doporučení aktivně zjišťovat sexuální obtíže je třeba odlišit od důkazu o účinku konkrétního screeningového programu na dlouhodobé zdravotní výsledky. Léčebný cíl má vycházet z klinického nálezu, subjektivního dopadu obtíží a přání pacienta, nikoli pouze z dotazníkového skóre nebo frekvence sexuální aktivity.

Praktický lékař nebo interní specialista může zahájit základní vyšetření, posoudit medikaci a koordinovat péči. Nejasná příčina erektilní dysfunkce, deformita penisu nebo neúčinnost správně užívané léčby jsou důvodem k urologickému či sexuologickému vyšetření [2]. U žen se další péče řídí gynekologickým nálezem a převládajícím problémem; při významných psychických či vztahových souvislostech má místo psychosexuální péče [3]. Při kontrole se hodnotí ústup hlavní obtíže, subjektivní přínos, snášenlivost léčby a potřeba dalšího postupu.

Závěr

Sexuální anamnéza má u pacientů s chronickými interními onemocněními vést k rozlišení příčin obtíží a k přiměřenému diagnostickému a léčebnému postupu. U erektilní dysfunkce je podstatné zhodnocení kardiovaskulárního rizika a bezpečnosti léčby; u žen posouzení jednotlivých sexuálních příznaků včetně bolesti. Účinná návaznost péče vyžaduje respektování priorit pacienta a spolupráci podle zjištěného nálezu.

MUDr. Marek Broul, Ph.D., MBA, FECSM¹^–³
¹Sexuologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., Ústí nad Labem
²Urologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Nemocnice Litoměřice, o. z., Litoměřice
³Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem
Korespondence: marek.broul@ujep.cz; ORCID 0000-0002-5652-1652

Literatura

1. American Diabetes Association Professional Practice Committee for Diabetes. 4. Comprehensive Medical Evaluation and Assessment of Comorbidities: Standards of Care in Diabetes—2026. Diabetes Care 2026;49(Suppl 1):S61–88. doi:10.2337/dc26-S004
2. European Association of Urology. EAU Guidelines on Sexual and Reproductive Health [Internet]. European Association of Urology; 2026 [citován 3. 11. 2026]. Dostupné z: https://uroweb.org/guidelines/sexual-and-reproductive-health
3. Parish SJ, Hahn SR, Goldstein SW, et al. The International Society for the Study of Women’s Sexual Health Process of Care for the Identification of Sexual Concerns and Problems in Women. Mayo Clin Proc 2019;94:842–856. doi:10.1016/j.mayocp.2019.01.009
4. Kouidrat Y, Pizzol D, Cosco T, et al. High prevalence of erectile dysfunction in diabetes: a systematic review and meta‐analysis of 145 studies. Diabet Med 2017;34:1185–1192. doi:10.1111/dme.13403
5. Pizzol D, Xiao T, Yang L, et al. Prevalence of erectile dysfunction in patients with chronic kidney disease: a systematic review and meta-analysis. Int J Impot Res 2021;33:508–515. doi:10.1038/s41443-020-0295-8
6. Pyrgidis N, Mykoniatis I, Tishukov M, et al. Sexual Dysfunction in Women With End-Stage Renal Disease: A Systematic Review and Meta-Analysis. J Sex Med 2021;18:936–845. doi:10.1016/j.jsxm.2021.02.008
7. Vlachopoulos CV, Terentes-Printzios DG, Ioakeimidis NK, et al. Prediction of Cardiovascular Events and All-Cause Mortality With Erectile Dysfunction: A Systematic Review and Meta-Analysis of Cohort Studies. Circ Cardiovasc Qual Outcomes 2013;6:99–109. doi:10.1161/CIRCOUTCOMES.112.966903
8. Kloner RA, Burnett AL, Miner M, et al. Princeton IV consensus guidelines: PDE5 inhibitors and cardiac health. J Sex Med 2024;21:90–116. doi:10.1093/jsxmed/qdad163
9. Gore-Gorszewska G, Ševčíková A, Bártová K, et al. Silent struggles: help-seeking barriers for sexual difficulties among adults 50+ in Czechia. Front Psychol 2025;16:1622872. doi:10.3389/fpsyg.2025.1622872
10. European Medicines Agency. Viagra (sildenafil): Summary of product characteristics [Internet]. European Medicines Agency; [citován 3. 11. 2026]. Dostupné z: https://www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/viagra-epar-product-information_en.pdf
11. European Medicines Agency. Cialis (tadalafil): Summary of product characteristics [Internet]. European Medicines Agency; [citován 3. 11. 2026]. Dostupné z: https://www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/cialis-epar-product-information_en.pdf
12. European Medicines Agency. Verquvo (vericiguat): Summary of product characteristics [Internet]. European Medicines Agency; [citován 3. 11. 2026]. Dostupné z: https://www.ema.europa.eu/en/documents/product-information/verquvo-epar-product-information_en.pdf
13. Kaufman MR, Ackerman AL, Amin KA, et al. The AUA/SUFU/AUGS Guideline on Genitourinary Syndrome of Menopause. J Urol. 2025;214:242–250. doi:10.1097/JU.0000000000004589