MS Toronto – kardiovaskulární onemocnění u prodromální roztroušené sklerózy?

Letošní výroční kongres spojil dvě pořádající společnosti: American Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis (ACTRIMS) a European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis (ECTRIMS). Konal se v druhé polovině října 2026 v Torontu. Nezazněly zde nové průlomové informace a doporučené postupy, prezentace spíše svědčily pro pokračující trend z minulých let o biologické podstatě roztroušené sklerózy (RS) jako jednotném patologickém mechanismu u všech forem a průběhů RS. Přesto nelze říci, že by zde nezazněly novinky. Jednu z nich přednesla profesorka Helen Tremlett (University of British Columbia, Kanada), která online médiu Neurology Advisor poskytla rozhovor. Zde přinášíme redakčně zkrácený obsah.

• Prosím, mohla byste sdílet nové poznatky o souvislosti mezi kardiovaskulárními onemocněními a roztroušenou sklerózou?

Už nějakou dobu víme, že lidé s roztroušenou sklerózou mají zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění ve srovnání s obecnou populací podobného věku a pohlaví. Také víme, že cévní komorbidity u RS jsou spojeny s rychlejším nárůstem disability a vyšší aktivitou onemocnění. Zatím jsme nevěděli, jak brzy se tyto kardiovaskulární potíže objevují.

Dlouho se nepředpokládalo, že RS má prodromální stadium. Pod prodromy zde myslím rané příznaky predikující nástup nemoci. V kontextu RS uvažujeme o letech před nástupem klasických příznaků, jako je například optická neuritida. V posledních letech se ukazuje, že prodromální fáze RS je dokonce měřitelná a může trvat možná 5 až 15 let – stále zde panuje určitá nejistota.

Jednou z hlavních otázek, které jsme si v posledním roce kladli, bylo: Jak brzy se tyto cévní nebo kardiovaskulární problémy začínají objevovat? Objevují se skutečně před nástupem klasických příznaků RS? Jsou součástí prodromální RS?

Na problematiku upozornila studie na základě historické kohorty harvardské Nurses' Health, ve které byla retrospektivně hodnocena fyzická aktivita před nástupem RS (v průměrném věku 42 let). Autoři pozorovali pokles fyzické aktivity až 15 let před nástupem příznaků RS, což bylo interpretováno jako možný příznak prodromální fáze, přičemž pokles fyzické aktivity je současně primárním kardiovaskulárním rizikovým faktorem.

Můj tým spolu s kolegy po celé Kanadě a ve Švédsku používá zdravotnická administrativní data k analýze kardiovaskulárních onemocnění před nástupem příznaků RS. V posledním roce bylo o těchto analýzách uveřejněno několik článků. Dva z nich využívaly data z Ontaria. Pozorovali jsme již 12 let před nástupem RS vyšší míru návštěv lékaře kvůli problémům s oběhovým systémem a až šest let před dětskou RS.

Se švédskými kolegy jsme pozorovali, že v období pěti let před nástupem příznaků RS jedinci, kteří RS později rozvinuli, dostávali častěji, a to o 18 %, předpis na blokátor kalciových kanálů než ti, u nichž se RS neobjevila.

A nakonec, před pár měsíci jsme se podívali na frekvenci návštěv pohotovosti pro kardiovaskulární potíže v období tří let před nástupem, které se zvýšily o 56–219 % u lidí, u nichž se rozvinula RS, ve srovnání s jedinci, kteří RS neměli.

Ještě bych se zmínila o dvou zajímavých studiích, a to skupiny z Velké Británie využívající UK Biobank a pak skupiny ze Švédska. Obě zkoumaly sdružování symptomů před diagnózou RS a zjistily, že kardiovaskulární onemocnění se v presymptomatickém období RS vyskytovala velmi často, šlo zejména o hypertenzi, která se zdála být klíčovým rysem.

Zdá se tedy, že v kombinaci s dalšími důkazy mohou být kardiovaskulární problémy charakteristické pro prodromální fázi. Také víme, že sérové koncentrace lehkých řetězců neurofilament jsou zvýšené, možná až 10 let před nástupem příznaků RS. To naznačuje, že dochází k neuroaxonálnímu poškození. Zdá se tedy, že všechny znaky, na které zde poukazuji, odpovídají existenci prodromálního období: biologický začátek RS, který je spojen s nástupem kardiovaskulárních onemocnění, a zvýšené sérové koncentrace lehkých řetězců neurofilament v séru, což svědčí pro neuroaxonální poškození.

• Jakou radu byste tedy dala klinikům při řešení kardiovaskulárního rizika u jejich pacientů s RS?

Dosavadní poznatky považuji za opravdu zajímavé, ale nejsou zatím ve fázi použitelnosti v klinické praxi. Za prvé, myslím si, že každý klinický vědec nebo kdokoli z oblasti výzkumu by měl pečlivě zvážit samotný koncept prodromální fáze u RS. Vím, že jsem s vámi hovořila především o kardiovaskulárních onemocněních, což není specifický symptom či rizikový faktor RS.

Za druhé, zjištění poukazují na to, že existuje příležitost pro dřívější rozpoznání RS v prodromální fázi. A pokud bychom mohli optimálně léčit jejich onemocnění v prodromálním stadiu, včetně těchto kardiovaskulárních problémů, mohli bychom dosáhnout mnohem lepších klinických výsledků včetně dopadu na následnou progresi disability a aktivitu onemocnění.

V oboru Parkinsonovy choroby již byla vyvinuta kritéria pro identifikaci lidí s prodromální Parkinsonovou chorobou. Už se zahajují klinické studie a přijímají lidé do klinických studií s prodromální Parkinsonovou chorobou, aby se zjistilo, zda jejich management může mít významný dopad na dlouhodobou progresi onemocnění. Myslím, že by bylo úžasné, kdybychom něco takového mohli udělat i u RS. V oblasti RS máme léky modifikující průběh onemocnění (DMT), které prokazatelně pozitivně ovlivňují progresi disability

• Mohu se zeptat, jestli by DMT ovlivnila kardiovaskulární rizika?

Ano, to je výborná otázka. V diskuzní sekci zde na MS Toronto budu hovořit o několika studiích, které byly publikovány v posledních letech a které skutečně začaly ukazovat reálná rizika kardiovaskulárních problémů. Z krátké dvou až tříleté randomizované klinické studie lze získat jen omezené množství informací; ačkoliv jsou samozřejmě vynikající v posuzování účinnosti léků, nejsou zcela relevantní pro dlouhodobé sledování výsledků.

Například existuje několik relativně krátkodobých studií, které prokazují odlišná kardiovaskulární rizika u různých DMT. Jejich volba se zdá být důležitá, protože mezi těmito léky existuje rozdíl. To poukazuje na potřebu více dlouhodobých bezpečnostních studií, abychom skutečně pochopili, jaké je trvalé riziko v kontextu kardiovaskulárních onemocnění u RS.

Zdroj: Neurology Advisor, MS Toronto