Praha: květnové centrum evropské (světové) endokrinologie

Prestižní evropský endokrinologický kongres (ECE 2026) se konal začátkem května v Praze. Pozornost mu věnoval i časopis Lancet, s nímž účastnice Ivana Nedic sdílela obsah vybraných prezentací. Setkání se prezenčně zúčastnilo více než 4 000 delegátů (včetně online sledování přes 5 000 sledujících) z více než 100 zemí a představilo přibližně 2 500 abstraktů.

Pro čtenáře Medicíny po promoci komentuje průběh a úspěch kongresu jeho hlavní organizátor prof. MUDr. Michal Kršek, DrSc., MBA, FEFIM, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK, předseda České endokrinologické společnosti ČLS JEP a předseda lokálního organizačního výboru kongresu.

• Pane profesore, jak zpětně hodnotíte 28. evropský endokrinologický kongres?

Reakce účastníků svědčila o tom, že kvalita kongresu byla vysoká. Podle počtu účastníků šlo o největší evropský endokrinologický kongres s jednou výjimkou: tou byl loňský kongres v Kodani, jehož se účastnili také pediatričtí endokrinologové. Možnou spekulativní příčinou vyššího počtu účastníků je současná situace v USA, protože odborníci z Austrálie, Oceánie a Japonska obvykle navštěvovali kongresy Americké endokrinologické společnosti. Tentokrát je přilákala Praha, což nás opravdu těší.

• Můžete říci, jaké prezentace vás zaujaly?

Z  mé organizační funkce vyplynulo značné časové vytížení, takže jsem na odborný program neměl příliš času. Sledoval jsem prezentaci kolegy ze III. interní kliniky – docenta Ondřeje Petráka (2), který s kolegy retrospektivně analyzoval údaje o výskytu kardiovaskulárních příhod u 341 po sobě jdoucích pacientů s feochromocytomem a paragangliomem. Prokázali, že v celém souboru činil výskyt závažných kardiovaskulárních komplikací 28 % (95 pacientů). Vyslechl jsem přednášky na svá oblíbená témata týkající se onemocnění hypofýzy a nadledvin.

• Tento kongres nebyl prvním, který jste organizoval.

Prvním byl kongres v roce 2010, který jsme pořádali s profesorem Markem. Další kongres se měl konat v roce 2020, jeho organizaci komplikoval covid, takže byl převeden do online prostředí. Evropská endokrinologická společnost nás posunula na další rok – 2021, kdy ještě pandemie pokračovala, proto byl kongres opět virtuální. Takže nyní se nám podařilo získat pro Prahu odborné setkání na světové úrovni. Rádi bychom tento úspěch zopakovali v řádu příštích deseti let.

• Která sdělení považujete za nejvýznamnější?

Jak jsem již zmínil, neměl jsem příliš mnoho času věnovat se jednotlivým prezentacím, ale považuji za důležité se zmínit o přejmenování syndromu polycystických ovarií (PCOS) na polyendokrinní metabolický ovariální syndrom (PMOS) na základě celosvětového konsenzu (1). Na kongresu o tomto tématu hovořila profesorka Helen Teede z Melbourne. Nová terminologie odráží endokrinní, metabolické a reprodukční projevy tohoto onemocnění, přičemž se vzdaluje od předchozího důrazu na ovariální cysty. PMOS lépe zachycuje multisystémovou povahu onemocnění, které je spojeno s nepravidelnou menstruací, neplodností, metabolickými dysfunkcemi, diabetem, kardiovaskulárními onemocněními a duševními komorbiditami.

• Časopis Lancet dále v textu Ivany Nedic představuje další zajímavé přednášky. (redakčně kráceno)

Dorte Glintborg (Odense, Dánsko) představila výsledky kohortové studie vycházející z dat národního registru, která hodnotila riziko kardiovaskulárních onemocnění (CVD) u žen se syndromem polycystických ovarií (PCOS) v Dánsku, Finsku a Švédsku. Analýza zahrnovala 127 517 žen s PCOS a 587 810 věkově shodných kontrol s mediánem sledování 8–10 let. V kombinované metaanalýze ve všech třech zemích měly ženy s PCOS významně zvýšené riziko CVD ve srovnání s kontrolami (aHR 1,32; 95% CI 1,25–1,39). Zvýšené riziko bylo pozorováno napříč jednotlivými zeměmi. Významné zvýšení rizika CVD bylo také pozorováno u žen s PCOS, které měly BMI < 25 kg/m² a bez diabetu 2. typu (aHR 1,40; 95% CI 1,26–1,55). Tato zjištění naznačují, že PCOS je spojen se zvýšeným dlouhodobým kardiovaskulárním rizikem nezávisle na obezitě a diabetu.

• Riziko demence u diabetu 1. a 2. typu

Výsledky celostátní populační kohortové studie hodnotící riziko demence u osob s diabetem 1. typu (T1DM) a diabetem 2. typu (T2DM) uvedla Dr. Ji Eun Jun (Soul, Jižní Korea). Analýza zahrnovala 1 322 651 dospělých ve věku 40 let a více bez předchozí demence z databáze Korejské národní zdravotní pojišťovny. Účastníci byli klasifikováni jako nediabetici, pacienti s T2DM léčení perorálními antidiabetiky, inzulinem nebo pacienti s T1DM. Ve srovnání s nediabetickými jedinci bylo riziko demence u pacientů s T2DM léčených perorálními diabetiky zvýšené (aHR u all-cause demence 1,29; 95% CI 1,26–1,32), u diabetiků 2. typu léčených inzulinem činilo aHR 2,14 (95% CI 2,00–2,28) a u pacientů s T1DM 2,35 (95% CI 2,12–2,59). Podobné vzorce byly pozorovány u Alzheimerovy choroby a cévní demence. Riziko demence bylo nejvyšší u jedinců s T1DM a u pacientů s T2DM léčených inzulinem, přičemž mezi oběma skupinami nebyl pozorován významný rozdíl. Tyto poznatky naznačují, že riziko demence se liší podle podtypů diabetu a intenzity léčby. Podporují potřebu strategií zaměřených na stabilitu glykemie a včasné monitorování kognice.

• Monitorování nositelnými zařízeními detekuje narušení endokrinního rytmu u neplodnosti

Dvě studie hodnotící data z nositelných technologií řízených umělou inteligencí určených k detekci dříve neznámých abnormalit endokrinního rytmu spojených s nevysvětlenou neplodností popsala Tinatin Kutchukhidze (Tbilisi, Gruzie). V jedné prospektivní observační studii podstoupilo 102 mužů ve věku 22–38 let s normální ranní koncentrací testosteronu kontinuální monitorování každých 15 minut po dobu 96 hodin pomocí nositelné transdermální biosenzorové náplasti v kombinaci s analýzou rytmu založenou na AI. Ačkoli se ranní koncentrace testosteronu v séru mezi symptomatickými muži a kontrolními skupinami nelišily, kontinuální sledování odhalilo významné rozdíly v dynamice koncentrace androgenů, přičemž symptomatičtí muži vykazovali nižší denní amplitudu (5,2 ± 1,1 nmol/l vs. 8,7 ± 1,4 nmol/l; p < 0,001). Indexy rytmu vyvinuté AI předpovídaly subklinickou dysfunkci s větší přesností než statické měření testosteronu v séru (AUC 0,87 vs. 0,61). Ve druhé studii zahrnující 312 žen s pravidelnými menstruačními cykly vyvinuli výzkumníci metriku integrity endokrinního rytmu (ERI) navrženou AI, která integrovala hormonální a fyziologické údaje získané pomocí nositelných zařízení. Skóre ERI bylo významně nižší u žen s idiopatickou neplodností ve srovnání s plodnými kontrolami (0,61 ± 0,12 vs. 0,78 ± 0,10; p < 0,001); hormonálně „normální" cykly a nižší ERI skóre byly spojeny s neúspěchem implantace embrya. Tyto výsledky naznačují, že dynamická analýza endokrinního rytmu by mohla odhalit klinicky relevantní reprodukční dysfunkci, kterou konvenční hormonální testování neodhalilo.

• Raná expozice endokrinním látkám narušujícím endokrinní systém a hustota kostních minerálů u kojenců

Prospektivní longitudinální kohortová studie (NCT06750523) hodnotící souvislost mezi ranou expozicí endokrinním disruptivním chemikáliím (EDC) a hustotou kostních minerálů (BMD) během prvního roku života byla diskutována Marií Elisabeth Street (Parma, Itálie). Koncentrace 52 EDC v moči byly analyzovány u 88 zdravých donošených novorozenců ve věku jednoho měsíce, včetně bisfenolů, ftalátů, parabenů a perfluoralkylových látek (PFAS). BMD z-skóre byla hodnocena pomocí radiofrekvenční echografické multispektrometrie (REMS) při narození, v měsících 1, 3, 6 a 12. Vyšší koncentrace bisfenolu A (BPA) a PFDA byly spojeny s nižšími BMD z-skóre při narození, zatímco několik ftalátů vykazovalo asociace s nižším BMD ve věku 6 a 12 měsíců. Analýza hlavních komponent identifikovala spojení současného zvýšení koncentrací BPA a ftalátů s nižším BMD ve 12 měsících, což naznačuje kumulativní efekt kombinovaných expozic. Tyto poznatky naznačují, že kojenecké období může představovat zranitelné období pro environmentální expozice ovlivňující kosterní vývoj a podporují snahy o snížení expozice EDC během těhotenství a raného věku.

Literatura

1. Nedic I. European Congress of Endocrinology (ECE) 2026. The Lancet Regional Health – Europe, 2026; 65.

2. Petrák O. Cardiovascular complication of pheochromocytoma and paraganglioma. Eur J Endocrinol 2026;195: Suppl. 1. lvag096.023, org/10.1093/ejendo/lvag096.023